Novodobého válečného veterána je nutné vnímat v kontextu jeho životní situace a zkušeností. Typický, či lépe řečeno běžný, válečný veterán zasvětil svůj dosavadní pracovní i soukromý život Armádě České republiky a oddané službě jí a České republice. Velmi často je opomíjeno či bagatelizováno nasazení vlastního života nejen při válečných, ale především humanitárních misích. Obraz válečného veterána, který bychom všichni ve skutečnosti měli mít na mysli, je člověk mající silný pocit zodpovědnosti, upřímné vlastenecké cítění a vysoké morální hodnoty.

Skupina novodobých válečných veteránů neexistuje mimo společnost a ani se vůči ní nijak nevymezuje. Naopak se snaží být její pevnou a stabilní součástí. Každý z jejích členů byl většinu svého života součástí instituce Armády České republiky, která se dá sama o sobě považovat za unikátní typ společenství mající některé specifické regulativy, ideje a hodnoty. Jedinec fungující v jejím rámci si logicky tato specifika musí osvojit a přijmout za vlastní, neboť jinak by nedošlo pouze k vyloučení jeho samého, ale i ohrožení fungování celé instituce, což by v případě armády mohlo mít až katastrofální následky. Úskalí tohoto celého procesu vzniká při zpětném návratu jedince do společnosti.

Zdánlivé rozdíly mezi skupinou novodobých válečných veteránů a společnosti leží v odlišných regulativech, normách a idejích, které daní členové sdílejí. Jejich udržování a uznávání není však výsledkem vymezení se, ale snahy o zachování jejich existence. Podmínkou úspěšného začlenění novodobého válečného veterána do civilní společnosti je osvojení si, pro něj do té doby neznámých norem, hodnot, idejí a sociokulturních regulativů. Průběh této resocializace se liší od jedince k jedinci, od osobnosti k osobnosti. Jsou však místa, která jsou pro všechny společná. Těmi jsou především začlenění do civilního pracovního kolektivu, míra přijímané zodpovědnosti, pracovní návyky a obstarávání sebe sama. Jsou to tedy zejména otázky týkající se pracovního života, který druhotně ovlivňuje i život soukromý a kvalitu jeho prožívání. Na tomto místě je navíc nutné zdůraznit i významnou roli, kterou v tomto procesu hraje sama společnost. Ta často podceňuje složitost reintegrace válečného veterána a nechává ho na pospas sobě samému. S ohledem na tuto skutečnost je zapotřebí najít cestu, kdy pomoc válečnému veteránovi bude poskytována s respektem k jeho osobnosti, zkušenostem, potřebám a zároveň tato pomoc bude odpovídat požadavkům nastavených společností.

REGI BASE Start se tedy ve své činnosti zaměřuje primárně na problematiku reintegrace novodobých válečných veteránů do společnosti, avšak druhotně by i ráda pozitivně posílila jejich obraz ve společnosti a zdůraznila jejich přínos pro ni.